Tuesday, 2.10

2. října 2012 v 17:21 | Em. |  Jídelníčky
Haha, vydržela jsem den bez blogu, bez něho to prostě neumím :D
Zkouším to různě, pokaždé jinak. Včera jsem zkusila sníst zároveň snídani se svačinou, ale to akorát způsobilo, že jsem měla na oběd už hlad, navíc je lepší víc malých porcí, žejo..
Dneska jsem si řekla, že to prostě vydržím, protože moje váha nějak nechce klesat.

Snídaně - 10 hroznů (30 kcal)
Svačina - xxx
Oběd - bramb. kaše, kousek př. kuř. řízku, 2 lžíce rajské, zelný salát (215 kcal)
Svačina - plátek pšeničného chleba, půl plátku sýra, trocha lučiny, led. salát (125 kcal)
Večeře - malý talířek houbového rizota (zní to hnusně, ale bylo skvělý, italský..., ??? 250 kcal)

Pití: voda, káva s mlékem
Navíc: kousnutí do jablka

Celkem: cca 650 kcal

- ve škole jsem celé dopoledne ani hlad neměla, byla jsem strašně ospalá takže mě nehonily ani chutě. Pak jsem k tomu dostala několik ne zrovna pěkných známek, čekala jsem je lepší, docela jsem si věřila, tak jsem si řekla že za trest žádná svačina. snědla jsem si ji až odpoledne.

dál nemusíte číst, jestli nechcete..
- taky se stala docela zásadní věc, když jsem přišla do skříňky, byl tam hozený sešit, který jsme si s S. psaly někdy na prvním stupni. byly jsme tehdy nejlepší kamarádky, chodily jsme do všech stejných kroužků, bydlely kousek od sebe, byly jsme spolu prostě 2/3 dne. ale pak mě začala dost podrážet přede všema, pomlouvat, úplně jsme se rozhádaly. šly jsem každá na jinou školu v 6. třídě jsme spolu nepromluvily. V 7. jsme spolu začaly jezdit autobusem, takže jsme se vídaly zase častěji a začaly jsme si zase rozumnět, odpustila jsem jí všechno. tak jsem šly spolu na stejný gympl v 8., byl to skvělý rok, ještě s dalšíma dvěma holkama jsme byly kamarádky na život a na smrt. každý den po škole spolu, úplně ideální kamarádství, jako na prvním stupni základky. ale pak jsem na konci školního roku udělala jednu kravinu, kterou jedna holka nafoukla tak, že se S. naštvala a přestaly jsme se zase bavit (nesnáším konflikty, s nikým se nikdy nehádám nebo se tomu vyhýbám), napsala jsem jí slohovky jak ji mám ráda a jak mě to mrzí, jak je pro mě důležitá. ona nic. ani slovo. docela mi to i zkazilo prázdniny protože jsem nemohla být s ní, čekala jsem že se začátkem školy se zase začneme bavit ale ne. neodpovídala mi, ignorovala mě, ani se na mě nepodívala, časem to vygradovalo zase ponižováním, pomlouváním, poznámkama, smíchem atd. .. byla to jedna z nejhorších věcí co se mi kdy stala, probrečela jsem kvůli tomu asi 3 měsíce, byla jsem v depkách, i rodiče si o mě dělali starosti, znaly jsme se prostě od malička, nikdy jsem neměla tak blízkou kamarádku s kterou bych měla tolik zážitků. byla to pro mě obrovská změna o někoho pro mě tak důležitého přijít. trvalo mi hodně dlouho než jsem si zvykla na to, že je všechno úplně jinak, ale uvědomila jsem si, že když nedokáže odpustit takovou kravinu, tak mě asi nikdy neměla ráda tak jako já ji. Časem jsem začala být i ráda, že se s ním nebavím, protože bych si nikdy nebyla tak blízká s mýma současnýma nejlepšíma kamarádkama, spousta věcí by nebyla tak úžasná jako díky tomu byla. no ale dneska mi hodila do skříňky ten sešit, deníček, kam jsme si psávaly tajemství. Napsala slohovku o tom, jak jsem pro ni důležitá, že se už vlastně nebavíme 15 měsíců a že 1000x neměla za kým jít, že chtěla za mnou ale pak už na to ani neměla odvahu, ona je hodně společenská, hlasitá, oblíbená, takový vůdčí typ, neznám nikoho jiného takhle akčního, extrovertního. vlastně je docela můj opak, takže možná proto na ní nejde ani poznat když se trápí. říkala že už loni na konci roku chtěla nějak znovu navázat kontakt ale netroufla si. napsala, že je to jen na mě co teď udělám a jestli jí odpustím. no, já když jsem si to přečetla, samozřejmě jsem brečela jako želva, přišla jsem do třídy vypadající jako debil, klepala jsem se asi hodinu, na jednu stranu jsem měla chuť na ni skočit a obejmout ji ale na druhou stranu se bojím a by to zase nedopadlo takhle. když mi něco takového udělala už dvakrát, může to přce udělat znovu. chci ať se trochu trápí i ona, když já kvůli ní probrečela tolik nocí a tolik jsem se snažila. nevím co mám dělat, ale nakonec mám dneska extra mega nejlepší náladu, protože tohle je vlastně jediná věc co mě hodně kdy trápila, víc než rozvod rodičů, nebo to, že jsem tlustá. všechno se mi zdá najednou lehčí ale nějakou dobu mi bude trvat, než přijdu na to, co mám udělat. Neumím popsat, jak důležitý to pro mě je, nenapsala jsem všechno, klidně bych o našem kamarádství napsala osmi dílný román.
Co byste dělaly vy? prosím o vás názor, moc by mi to pomohlo. hodně z vás uvažuje stejně jako já. jestli jste to dočetly některá až sem, miluju vás do konce života

- omlouvám se za rozepsání, ale jinak to neumím a někam jsem to prostě potřebovala vyklopit. jak vám to dnes jde? :)

pa, Emily :*
 


Komentáře

1 Dý | Web | 2. října 2012 v 17:42 | Reagovat

Páni.
Poslušně hlásím, že jsem to dočetla.
Ani nevím, co ti na to mám napsat. V životě prostě přichází a odchází jak kamarádi, rodina tak i lásky. Víš, každý to má jinak a přesně jak jsi napsala - nech ji, ať se trápí i ona. Měla tolik možností se ti ozvat a neudělala to. Je to srab a jen čeká, až tobě se podlomí kolena a zase za ní dolezeš. To ona chce, protože vím, jak přemýšlí vůdčí typ (sama taková jsem) ..
Taky jsem přišla o kamarády, zato se víc mohu věnovat příteli a zažívám nejlepší chvíle života. Na základce jsem přišla o nejlepší kamarádku, protože jsem přestoupila na školu do jiného města. Tam jsem zase přišla o další kamarádky, protože všechny záviděly, jaké mám s někým kamarádství. Přišla jsem o nejlepšího kamaráda, o všechny, co jsem měla ráda.
A teď před prázdninami jsem přišla i o kamarády, se kterými jsem chodila ven. A je mi líp.
Takže je opravdu jen na tobě, jak se zachováš. Hlavně zvaž, jestli ji potřebuješ a není ti teď lépe. Protože jak jsi sama napsala, může to udělat znovu.
Ať se rozhodněš jakkoli, držím palce :)

2 Dý | Web | 2. října 2012 v 17:42 | Reagovat

A promiň za slohovku :*

3 myana myana | 2. října 2012 v 22:12 | Reagovat

Krásny jedálniček ;-) Ja mám kamarátku tiež od detstva , ale už si tak nerozumieme, apson ja jej nerozumiem ... Je mi to lúto čo sa ty stalo a dúfam že to nejak vyriešiš , tak aby si bola šťastná ;-) Možno by si ju mala jen tak troška potrápiť :-D :-D

4 Chloe Chloe | Web | 2. října 2012 v 22:14 | Reagovat

Říká se, že každý by měl dostat druhou šanci.. Ale záleží na tom, jestli tý svojí kamarádce dáš i třetí..
Podle mě jsou kamarádi hrozně moc důležití. Vím jak tě to asi mrzí, i já přišla o hrozně moc kamarádů z dětství a kdyby to jen šlo, bavila bych se s nima znova.. Je to těžký opustit někoho koho si znala tak hrozně dlouho a víš o něm skoro všechno. Asi bych tomu nechala nějaký čas, rozmyslela si to, počkala jestli se ještě ozve.. Ale nečekala bych zase moc dlouho, pak bys jí mohla ztratit napořád.. Nebo si s ní o tom třeba popovídej, proč tě pomlouvala a tak. Musíš si to rozmyslet sama, my tady nevíme všechno o vašem kamarádství.. Tak hodně štěstí ;).

5 Stash Stash | Web | 3. října 2012 v 19:02 | Reagovat

Jídelníček máš skvělej ! :))
No já bych jí dala šanci... Já vím že je to asi blbost..a le prostě když mám někoho fakt ráda tak mu odpustím cokoliv. a nikdy ho úplně nezavrhnu. můžeš to znovu zkusit,ale vysvětli jí jak moc ti ublížila a že to bude těžký.

6 Sunny:3 Sunny:3 | 3. října 2012 v 19:21 | Reagovat

Jídelák? užasný, berunko moje milovaná :**
A víš co? Miluješ mne do konce života. Dočetla jsem to ;)
Přesně něco podobného se dělo i mne.. Bylo to pro mne strašně těžké, nevěděla jsem co mám dělat. Ale nakonec jsem jí odpustila  a ted spolu vycházíme dobře, teda.. hodně dobře. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama